Mariana Zetková

Jak ses ke sportu dostala? 

Ahoj všem 🙂 Vzhledem k tomu, že oba rodiče rádi sportovali, byly jsme se segráma ke sportu od mala vedený. Nicméně jsem byla dost stydlivé dítě, takže nikdy jsem nedělala nic závodně. Prostě jsem si neuměla představit, že budu někde závodit a budou na mě u toho koukat lidi 🙂 Takže jsem sportovala jen tak pro zábavu, nejvíc mě asi bavil volejbal a bavil mě i tělocvik ve škole, co jsem ale jako malá nesnášela byl paradoxně běh :-))

Pak jsem během střední školy poznala Toma, který zrovna začínal hrát florbalovou extraligu na Chodově a dala jsem se taky na florbal. Bavilo mě to, hrála jsem asi 4 roky, chvíli jsem si zahrála i 1. ligu, ale úplně mi nevyhovovalo to, že musím být v konkrétní čas na konkrétním místě a na tréninky musím dojíždět do Prahy, tak jsem s florbalem někdy při nástupu na vysokou školu skončila. 

Pak jsem měla skoro celý rok od sportu pauzu a v roce 2015 Kuba Frinta uspořádal první Svárovský triatlon. Tak jsem si řekla, že to musím zkusit a šla jsem se proběhnout, abych zjistila, jestli vůbec uběhnu 5 km.  Docela to šlo a dokonce mě to i bavilo, tak jsem šla ještě zkusit kolo. Vlastní jsem ale neměla, tak mi ho půjčila Martina Frintová 🙂 Tak jsem si asi po měsíci tréninku kola a běhu dala svůj první závod v triatlonu a od té doby jsem se do toho sportu zamilovala 🙂 

Na triatlonu se mi líbí, že tréninky si dělám podle sebe, že nemám stanovené kdy kde mám být a taky to, že je to prostě kombinace více sportů dohromady. Trénovat jen na jeden sport je na mě moc snadný :-)))

 

Kdy ses rozhodla pokořit výzvu ½ Ironman? Máš před sebou ještě další výzvy?

O Ironmanu jsem věděla díky Kubovi, který už jich několik absolvoval. Vždycky mi to přišlo jako něco neuvěřitelnýho a nechápala jsem, jak to může někdo zvládnout. Jednou jsem na internetu sledovala video z Ironmana na Hawaii a úplně mě dostala ta obrovská radost lidí, kteří proběhli cílovou páskou a řekla jsem si, že tohle chci a musím taky jednou zažít. 

A co se týče výzev, ty mam obecně moc ráda. Baví mě překonávat různý hranice. Ať už to bylo třeba 200 km na kole, nebo nedávno jsme si taky zaběhli první maratón. A vím jistě, že to nebyla poslední výzva. Lákají mě i ultramaratony a překonat nějaký další pěkný číslo na kole, třeba 400km.

 

Popiš nám tvůj pravidelný týdenní trénink?

Snažím se samozřejmě trénovat co to jde, ale ne vždy to jde podle mých představ. Nejen kvůli práci, ale také proto, že jsem holka z farmy 🙂 

Snažím se ale mít nějaký pohyb víceméně každý den. Přibližně tak 2-3x týdně běh, 2x týdně kolo, alespoň 1x týdně plavání a taky tak 2-3x týdně posiluju, protože i to je k triatlonu potřeba. Pravidelnost v tom úplně není a každý týden je jiný, ale i to se mi na tom líbí. Někdy se mi prostě tolik nechce jezdit na kole, tak víc běhám, někdy naopak. Nebo třeba v zimě se snažím být co nejvíc v bazénu a posilovat, když to venku úplně třeba na to kolo není. Ale letos jsem byla hodná a dostala od Ježíska supr novej trenažer, tak můžu jezdit na kole i v obýváku 🙂 V poslední době semnou navíc začal trénovat i Tom, protože se mu taky líbí představa pokořit IRONMANA, takže společný trénink nás moc baví.

 

Je ti některá ze tří disciplín triatlonu bližší než ty další dvě? Mají všichni triatlonisté tu svoji nej, nebo je lepší to nerozlišovat a soustředit se na všechny stejně?

Jak to mají ostatní to fakt netuším 🙂 Většinou ale asi každý má nějakou disciplínu, ve které je nejsilnější. Myslím, že se to odvíjí od toho, kterému sportu se dotyčný věnoval v mládí. Myslím ale, že obecně je důležitý soustředit se na všechny tři disciplíny.

Mně osobně jsou blízké všechny tři stejně a jak už jsem psala, střídá se mi to různě v průběhu roku. Určitě ale vím, že kolo ani plavání nejsou moje nejsilnější disciplína. Momentálně si tedy nejvíc věřím v běhu 🙂 

 

Co je pro tebe na triatlonu stále ještě nejtěžší? Je něco, s čím pořád bojuješ?

Nejvíc bojuju s plaváním. První závody jsem odplavala prsama, protože nic jiného jsem ani neuměla 🙂 Nicméně nezbývalo, než se naučit i kraul. Ze začátku jsem s tím měla velký problém a tréninky byly náročný, ale teď už tak nějak plavu. Profi plavkyně ze mě ale nikdy nebude 🙂 

 

Jak si dodáváš motivaci ve chvíli, kdy máš chuť se na to vykašlat?

Nikdy jsem neměla chuť se na to vykašlat a to je na tom skvělý 🙂 Ani když jsem téměř rok trénovala a neustále se zhoršovala. Měla jsem strašně vysoký tep, hodně se zadýchávala a byla pořád pomalejší a pomalejší. Nechápala jsem, co se děje, ale ani tak jsem se na to nechtěla vykašlat a naopak pořád měla snahu s tím něco dělat a zlepšovat se. Pak jsem šla náhodou na krevní testy a zjistili mi vysokou anémii (měla jsem velký nedostatek hemoglobinu, jehož hlavní funkcí je transport kyslíku z plic do tkání). No, a byla jsem doma 🙂 Naštěstí řešení bylo jednoduchý, a to až tak, že se mi tomu nechtělo věřit. Doktorka mi předepsala tablety železa a pak byl každým dnem znát neuvěřitelnej rozdíl, tepovka šla dolu a tempo naopak rychle nahoru. Doktorka nechápala, že s těmi hodnotami co jsem měla, jsem vůbec byla schopná sportovat a také říkala, že to pro tělo bylo jako trénink ve vysokohorském prostředí. Tak možná i díky tomu mi to teď docela běhá :-)))

 

Jak vypadá tvůj den před důležitým závodem?

Před důležitým závodem si dávám den nebo i dva dny od sportu úplně pauzu. Mam to tak vyzkoušený a vyhovuje mi to. A k večeru se snažím nacpat se sacharidama, aby bylo tělo na druhej den ready, většinou jde o nějaký těstoviny 🙂 

 

Jaký je tvůj sportovní cíl? Co bys ještě rád dokázal?

Nejdřív určitě ½ Ironman, toho bych chtěla zvládnout letos. No a i když mi to pořád přijde úplně bláznivý, jednou rozhodně dáme i celýho Ironmana, to je prostě můj sen.

Jinak je ale taky můj cíl si ten sport užívat tak nějak pořád. Hlavně to chci dělat proto, protože mě to baví, ne proto, že musím. 

 

Jaký nejtežší závod jsi dosud absolovala?

Myslím, že úplně nejtěžší závod pro mě byl sprint triatlon Máchačský pohodář v roce 2018, kdy jsem měla problém s tím hemoglobinem. To jsem ten závod opravdu protrpěla od začátku až do konce. Naštěstí je to tam tak krásný, že na to mam i hezký vzpomínky, ale po sportovní stránce to nebylo úplně ideální. Každopádně rok poté jsem si to dala znovu (už nadopovaná železem) a zlepšila si i na takhle krátkém závodu čas asi o půl hodiny :-))

 

Co ještě kromě sportu tě baví nebo zajímá?

Jsem milovník zvířat 🙂 Jak už jsem psala, máme rodinnou farmu a taky mám vystudovanou agrobiologickou fakultu na ČZU, konkrétně obor Zootechnik. Zvířata miluju od mala, už jako děti jsme si se ségrou plánovaly, jak budeme mít asi 150 zvířat. No a nakonec to není zas tak daleko od pravdy :-)) 

A jako další věc mě moc baví vzdělávat se v oblasti výživy, hlavně teda co se týče výživy ke sportu. Baví mě starat se o tělo zevnitř, cítit se dobře a prostě být zdravá a v dobrý kondici. Nejen obecně, ale i právě kvůli tomu sportu, který dělám a abych ho mohla dělat co nejdéle to půjde 🙂 A čeho si vážím je to, že stejně tak to má i Tom. Neumím si představit, že bych byla s někým, kdo svoje zdraví vůbec neřeší.

 

Mariano, jsi zakladatelem klubu SK Svárov a zároveň organizátorem tří závodů. Co tě vedlo k tomu založit nový klub ve Svárově a začít pořádat závody  v okolí Svárova?

Svárov je moje srdcová záležitost, žiju tady od narození 🙂 Stejně tak triatlon, ačkoliv jsem ho poznala teprve před pár lety. Takže pomáhat Kubovi s pořádáním svárovských závodu pro mě byla a pořád je radost. No a založit tady klub? To si o to prostě říkalo 🙂 Takže když s tím Kuba přišel, věděla jsem, že do toho chci jít a že je to super nápad 🙂 

 

Proč si myslíš že by se lidi měli stát členy SK Svárov 🙂 ?

Myslím si, že by se měli stát členy SK Svárov, protože lepší klub prostě nenajdou :-))) Ne, samozřejmě si dělám srandu 😉 Spíš napíšu, kdo by se měl členem stát. Členem SK Svárov by se měl stát člověk, který je nadšenec do všemožných sportů stejně jako jsme my, člověk, který sportuje hlavně pro radost a který chce být v kontaktu se stejně postiženýma lidma :-))