Martina Frintová

Jak ses ke sportu dostala a jaký je tvůj nejoblíbenější sport?
Hýbala jsem se už od malička. Měli jsme (a už naštěstí zase máme) chalupu na Kokoříně,
takže mé dětství bylo o celodenním lítání venku, dlouhých pěších výletech s poznávačkou
všemožných kytek a brouků co jsme kde našli a v neposlední řadě o výletech s mým
bráchou na kolech. Naši na nás neměli čas, tak jsme se prostě sebrali a jeli třeba 20 km na
koupaliště a pak zpátky. Jezdila jsem na “Sobi 20”, později na těžkopádné “Esce Unicykl”,
takže to bylo v kokořínských kopcích skutečně výživné. Když bylo nejhůř, tak mě brašule
trošku popostrčil a jelo se dál. Možná i proto jsem odmalička vynikala ve sportu a držela
školní rekordy ve všem možném. Naši pro to bohužel neměli moc pochopení, tak jsem se
vrátila ke sportu až jako dospělá. Když jsme se potkali s Kubou, byl to pro mě první partner,
který mě ve sportu podporoval a zároveň ho se mnou i sdílel. Konečně jsem opustila
spinningové hodiny a rozjela se do bahna, kopřiv a kamení s rohlíkem ve tváři. Tím asi
odpovídám i na druhou část otázky – nejoblíbenějším sportem je pro mě určitě kolo, ať už
MTB nebo silnice. Teď už trošku pokukuju i po gravelu, ale to musím být ještě hodně dlouho
“hodná” .

 

Jaký nejtěžší závod jsi dosud absolvovala?
Nejtěžší byl rozhodně můj první a zatím poslední 1/2 Ironman na Novém Zélandu. Byla
jsem po porodu prvního syna, trénovala i 14 hodin týdně a potýkala se s velkými
zdravotními problémy v přípravě. Nakonec jsem i přes střevní chřipku, kterou jsem chytila
cestou v letadle, po 4 dnech horeček, průjmu a zvracení, závod odjela. Díky bolestem a
zvracení během závodu jsem absolutně nedokázala dokončit tak, jak jsem měla v plánu,
závod byl pro mne velkým utrpením a především obrovským zklamáním.

 

Popiš nám tvůj pravidelný týdenní trénink?
Pokud jsem na tom zdravotně dobře, tak se víceméně hýbu každý den. Kolo v sezóně
minimálně obden, prokládám dle možností během. Ráda bych zase začala pravidelně plavat
a možná se i trošku vrátit k lezení. Krom toho máme psa – evropáka (ESP = Evropský
saňový pes), takže jsme víceméně venku s ním a dětmi pořád, nachodím pak vcelku hodně
kilometrů. Až s ním začneme trénovat canicross a později i koloběžku nebo kolo, bude to
ještě zajímavější.

 

Co je pro tebe při sportu stále ještě nejtěžší? Je něco s čím pořád bojuješ?
Po dvou dětech rozhodně ZDRAVÍ! Mám sice dva zdravé silné kluky, ale mně rozhodně dvě
těhotenství neprospěla. Trápí mne opakující se autoimunitní onemocnění a únavový
syndrom, pak také astma, přetížení některých svalových partií a šlach, anémie apod.

 

Jak si dodáváš motivaci ve chvíli, kdy máš chuť se na to vykašlat?
V tomhle jsem vždycky měla silnou vůli a šla jsem až do úplného vyčerpání. Dnes už vím, že
tohle vždycky nefunguje a není radno všechno lámat přes koleno. Když to už hodně dře,
vykašlu se na to a čekám, než to přejde. Bohužel je to pokaždé o novém začátku, což
vždycky bolí, ale nehroutím se z toho, prostě mě to baví a o tom to je.

 

Jak vypadá tvůj den před důležitým závodem?
Jsem nervózní, jsem nervózní, jsem nervózní!!!

 

Jaký je tvůj sportovní cíl? Co bys ještě ráda dokázala?
Když budu zdravá, tak se určitě nějaké najdou, třeba i ten reparát na 1/2 IM, i když na
Zéland už mě asi nikdo nedostane 🤢 Krom toho jsem zvědavá, jak půjde trénink s
hafanem, třeba mě to chytne a bude zase cílů víc než dost. Z krátkodobých plánů bych
určitě zase ráda odjela alespoň Svárovský a Kokořínský triatlon.

 

Co ještě kromě sportu tě baví nebo zajímá?
Strašně ráda cestuji a poznávám svět. Kromě toho jsem snad konečně našla i nový směr v
seberealizaci. Dokončuji si výuční list v oboru zlatník – klenotník, což mě teda hodně baví.
Jinak toho dost i přečtu, jsem filmový fanda a obecně jsem ráda venku, ať už se psem,
dětmi nebo jen tak sama s keckama na nohou. Ačkoli jsem rodačka z Prahy, nejsem ani
trošku městský typ.

 

Jak si dokážeš najít chvilku na trénink, když máš doma dvě děti?
Špatně, ale mám skvělého muže 🤣 , který ví, o čem to je, a tak se snaží, abych i já mohla
někde vypustit páru. Navíc jsme do našich kluků nainvestovali strašnou spoustu času a
energie a teď se nám to konečně vrací. Už jsou z nich regulérní parťáci, minimálně při MTB
kokořínských výzvách nebo lokálních běžeckých a TT závodech. Taky jsou po nás tak trošku
outdoorový, takže se s nimi nikdy nenudíme ;).

 

Proč si myslíš, že by se lidi měli stát členy SK Svárov 🙂 ?
Je fajn mít kolem sebe podobně smýšlející nadšence. V téhle partě nic není problém a
podpora ostatních je někdy potřeba. Na závodech je pak i větší pohoda, je cítit podpora a
sounáležitost s ostatními. Už jen ta hrdost stát na bedně v tričku vlastního klubu určitě stojí
za to.