Giro de Zavadilka

Trio členů SK Svárov (Oňa, Kuba, David) se rozhodla poměřit svoje silničářské schopnosti s dalšími jezdci, kteří v kraji Středočeském, Ústeckém a Praze brázdí asfaltové silnice a cesty.

Hned po příjezdu na místo nám všem došlo, že zde nestartují žádní víkendoví pivaři (teda v naprosté většině). Vybavení jako z vesmírné mise na Měsíc, vytesané svaly a vystouplé žíly na tělech našich soupeřů a dokonce v pár případech i realizační týmy a doprovodná vozidla.Přihlásili jsme se do dvou disciplín – individuální časovku nesoucí jméno Memoriál Zdeňka Bambáska a také týmovou časovku trojic (ne štafetu), která se jmenuje Giro de Zavadilka, leč letos z důvodu práce na silnici právě v Zavedilce, se jelo západně od Roudnice. Dle slov pořadatele kratší, ale zato náročnější okruh. Pravda, okruh měl „jen“ 9100 metrů, ale soupeři nám byly dvě nepříjemná stoupání a půlku trasy také vítr. Ten se nedal využít, protože po větru jsme vlastně jen sjely do údolí a tam už neměl vliv. Ještě by se hodilo podotknout, že individuální časovka čítala okruhy dva, samotná týmová časovka pak jeden.

Dopoledne jsme tedy absolvovali Memoriál Zdeňka Bambáska, startovali jsme zhruba na 180. až 220. pozici. Celkem tu bylo 250 závoďáků a závoďaček. Nejlepší jezdci, kteří mezi kterými byl i závodník juniorské reprezentace ČR, nebo třeba i člen týmu Elkov-Author, dosahovali časů okolo 24 minut. Pro nás v tomto závodu šlo o zhruba půlhodinový test vůle a fyzické síly. Nejlépe dopadl Óňa, který byl s časem 30:12.21 na 142. místě, další byl David na 155. místě s časem 31:05.77 a 193. místo obsadil Kuba, který trasu zajel za 33:27.80.

Po prvním závodním bloku jsme i za doprovodu Klárky vyrazili na guláš se šesti. Nakonec jsme si ale zvolili, pro sport vhodnější, oběd. V kavárně jsme poté ještě probrali, jak vlastně střídání v týmové časovce probíhá a během diskuse se podařilo zjistit, že David má nemalé znalosti v přípravě dezertů. Střídání v časovce jsme načetli ještě při příjezdu do místa konání závodů, kdy naše dodávka sledovala trénující trojici. Ta trasu odšlapávala v rychlostech vysoko nad 45 km/h a nám došlo, že má větší smysl se soustředit na boj až o druhé místo. 
Co se jízdy týká, dali jsme do toho vše. Střídání třeba tolik neklapalo, ale pomáhali jsme si a zamakali a všichni si to užili. Nakonec to byla 47. příčka a čas 15:08.77.

Co dodat na závěr… snad velké díky Klubu Cyklistů Roudnických, kteří uspořádali krásný závor a my si mohli ochutnat ryzí silničářskou událost i se skvělým obsazením a diváckou kulisou. Příště nám to snad znovu klapne a do Roudnice si vyrazíme zazávodit a třeba trochu více rozčeřit vody amatérské cyklistiky.