Jak Mariana skoro vyhrála Melechovský triatlon

22. ročník Melechovského triatlonu, aneb Malého železného muže Melechova se konal 25. 7. 2020.  Jedná se o krátký triatlon na Vysočině (0,4-32-6,5).

 Vyrazila jsem na něj s bývalým spolužákem a kamarádem Danem, který z Vysočiny pochází a závod mi doporučil. Zároveň jsme se tam sešli s naším Ondrou, který také z Vysočiny pochází a ten víkend byl náhodou u rodičů v Havl. Brodě, takže to neměl na závod do Melechova daleko a zástupci klubu SK Svárov jsme tak byli hned dva 😊

Nebyl to však klasický sprint na bajcích, jaké znám. Cyklistická část tohoto závodu je totiž určena především pro silniční kola, ačkoliv pár jedinců to opravdu odjelo na bajku. Takže 32 km dlouhá trať tedy byla opravdu sprintem a já měla cíl tuto část zajet do 1:10min, což se mi také povedlo, ačkoliv trať nebyla úplně snadná.

Ale začneme plaváním. Plavecká část probíhala v přírodním koupališti Kouty, cca 1 km od hlavního depa, kam tedy většina závodníků dojela na kolech. Neočekávala jsem velké výkony, vzhledem k tomu, že moje plavecká příprava byla v první polovině roku poněkud chabá. Nicméně ihned po tom, co jsme se za 400 m vypotáceli z vody (vypotáceli myslím já a Óňa – za nějakých 8 – 9 min, protože Dan, jako jediný, který měl naplaváno a který by měl zauvažovat, zda se nechce přidat do klubu SK Svárov měl hotovo za rovných 6 min 😊) jsme nasedli na kola a vyrazili na cyklistickou část. Ta začíná celkem nepříjemným stoupáním do obce Horní Paseka, kde také bylo již zmíněné hlavní depo. Na trati dlouhé 32 km jsme nastoupali celkem slušných 624 výškových metrů, takže úplně zadarmo ty kopečky na Vysočině nebyly, krajina ale byla krásná. Ovšem největší stoupání nás čekalo na závěr, opět do obce Horní Paseka, tentokrát ale z druhé strany. Já se ale celou dobu cítila dobře a při závěrečném stoupání, kde jsem předjela několik týpků s oholenýma nohama obzvlášť 😀 Tam si ale člověk opravdu máknul a klobouk dolu před těmi, kteří to odjeli na bajku 😊

No a na závěr část běžecká. Vzhledem k tomu, že červen a červenec jsem věnovala z 99 % tréninku na kole, tak nějak jsem tušila, že to nebude zadarmo. Opět nás neminul pořádný kopec, na jehož konci už jsem trošku uvažovala, zda se nedám spíše na cyklistiku než na triatlon, pak jsem se ale cca v polovině celkem rozběhla a už to tak nějak šlo. Většina trati vedla po silnici. Tempo jsem si chtěla udržet pod 5 min na kilák, to se mi ale bohužel nepovedlo a nakonec to vyšlo na nějakých 5:01min/km. O to více mě však potěšilo druhé místo v kategorii. Kluci se také umístili na krásném 7. a 12. místě v kategorii, bohužel na vyhlášení výsledků se muselo čekat pouze kvůli mně. A že jsme si počkali. Po závodu totiž probíhali ještě závody dětské, poté jejich vyhlášení a až poté přišla řada na vyhlášení hlavního závodu. To byla jediná věc, kterou bych pořadatelům vytkla. Čekání nám ale na druhou stranu zkrátil moc dobrý oběd v místní restauraci, který byl v rámci startovného. Takže jinak spokojenost a další příjemný závod, který si příští rok ráda zopakuji a zabojuji o místo první, když mi to letos uteklo. Díky kluci!

Celkové časy:

Já: 1:52 (2. místo v kategorii, 53.celkově)

Óňa: 1:45 (12. v kategorii, 29. celkově)

Dan: 1:38 (7. v kategorii, 11. celkově)

Celkový počet účastníků: 130