A co že to tedy byl ten KOT 2020?
Byl to úžasný den strávený ve vodě, na kole a na běhu v krásných Krušných horách. Super zážitek potkat stejně naladěné lidi co celý den makají a dělá jim to radost. Byla to prostě paráda 🙂 a už teď se těším na další ročník 🙂

A co že to tedy doopravdy bylo? Jelikož jsem byl letos nováčkem, tak jsem pochytil jenom pár věcí. Mezi ně patřilo to, že se jednou sešel Král Krušnoman I a Pepa Svoboda a pořádně se zamysleli u piv. Vznikl z toho nápad udělat si pořádný trénink na Ironmanských tratích. Takže (KO)KOT 2020 je prostě Krušnomanský Otevřený Trénink. Je to triatlon ve své ryzí podobě bez zbytečných obezliček a výplní.

V sobotu ráno se sešlo 27 nadšenců na břehu Barbory, nasoukalo se (většina z nich) do neoprenu (jak říkal Tomáš a sami vidíte dle fotky – Petr Vabroušek by měl radost 🙂 )

Úderem šesté hodiny ranní jsme se ponořili do teplých vlnek a dali si osm bazénů na rozhýbání. Čtyři tam a čtyři zpátky. S ohledem na to, ze jeden bazén měl 500 metru, tak první vylézali asi po hodině a většina dalších během následující půl hodiny. Voda byla příjemná, čistá a tak i já jako poloviční neplavec jsem si vstávající sluníčko a začínající den ve vodě užil.

Pomalým krokem se přesouvám k autu a kolu, sundavám neoprén, suším se ručníkem (který jsem si výjmečně nezapomněl) oblékám cyklověci a sedám na kolo. Třikrát doleva a pak už je tam Hrob a odtud pořád nahoru. Jo bylo to přesně nová krásná hladká silnice, která mě vedla do kopce. Řadím pro ten den častý převod 34 – 25 a už jenom kmitám nohama sem a tam. První kopec je za mnou a hned na hřebeni se otáčím doprava na Cínovec, chvíli rovina výhledy na obě strany a hurá dolů směr Dubí… otočka na kruháku a hned zase nahoru, takhle to jde celý den 🙂

Cestou zpátky na Cínovec začne trošku pršet, tak nahoře nasazuju pláštěnku a po doplnění vody šlapu dál. Další otočka je v Krupce po které následuje výjezd na Col de Schmidt. První metry ještě v Krupce jsou ty nejkrutější, pak už to jde i díky tomu, že se na kousek stoupání přidává další závodník a tak kecáme a hned se jede líp. Na hřebeni zase točíme vpravo a směr zadní Telnice. Po vyjetí čtvrtého kopce si dávám rychlou polívku a kofolu (Jirko DÍKY) přes avizované „brdky“ na hřebeni Krušných hor v doprovodu větších či menších přeháněk šlapu směr Dlouhá louka. Následuje sjezd na otočku v Oseku (no tady jsem to trošku přejel a točil se až ve městě… no asi 4 km navíc no, co tě nezabije, to tě posílí 🙂 Dlouhé stoupání na Dlouhou louku si krátím myšlenkami na to, že už mě čekají jen 3 kopce včetně toho co teď jedu. A už jsou tady Fláje doplnění jídla a pití od Jirky z auta, zároveň mi umírá telefon – asi na něj té vody už bylo dost dávám ho Jirkovi do auta usušit a jedu dál po paměti. Ta pamět! nejsem si jistej odbočkou doprava u větrníku na předposlední sjezd a tak se najednou ocitám u penzionu Stará škola kde bude pak cíl. Jsem tam moc brzo ,takže to točím a šlapu zpátky k větrníku (další asi 3 kilometry navíc ) a tam doleva směr Horní Jiřetím kde je dole u hlavní silnice točka no cestou bylo pár kopečku nahoru a dolů, ale to se tu ani nepočítá. Na točce něco baštím a už zase nahoru, protože mě skoro dojíždí letka Hopmanů, ale nápor odrážím a tak si pořád šlapu sám. S vidinou, že mě čeká už jenom jeden sjezd a výjezd – tentokrát na jasné točce na kruháku v Litínově se mi šlape docela dobře 🙂 Při sjezdu myslím na výjezd a při stoupání už na to, jak to asi půjde na běhu. Ten je takový hodně nejasný podle časů z minula se to dá běžet 4:30, ale také 10 hodin a vyber si. Klíny jsou přede mnou a penzion Stará škola a konec kola. Stavím ho k autu, převlíkám se po 9 a půl hodině z mokrejch věcí do suchýho, baštím gulášovku, piju kolu, nandám běhací batůžek a jdu na to. Ještě mi Jirka půjčuje svůj telefon s navigaci, jelikož cesta není nijak značena a běžím.

No, zkraje to jde z tuha, bolí pravé koleno, nohy si zvykají na jiný pohyb, ale dobrý, jde mi to. Začínám s tím, že prudké kopce jdu a rovinky běžím, dávám si postupné cíle kam doběhnu, kde kousek půjdu kopec a kde se zase rozběhnu no většina z Vás to asi zná, že 🙂 V jednu chvíli na rovince za sebou někoho vidím ale nepoznám ho, myslím si že to bude Tomáš, ale není. Přece se nenechám od někoho předběhnout! takže se trošku rozbíhám a celkem to jde. Potkávám se s Jirkou na cca 6 km, doplňuji vodu – nevím jak je to možný, ale na žádným jiným závodě jsem toho tolik nevypil tady jsem na kole i na běhu pořád pil. Ionťák funguje a dodává mi energii. A tak pokračuju dál, trošku z kopce směr Český Jiřetín, tam otočka a stoupání směr Fláje. Kopec je to teda pěkně hnusnej. Tak se na něj vykašlu a jdu ho prostě pěšky. Jestli někdo za mnou bude mít na to aby ho běžel, tak ať si to užije a je prostě lepší než já, ale tohle pořádně běžet nejde. Nacházím se na cca 14-tém kilometru a to znamená, že ještě 30 do cíle. Ta rohem to ještě není 🙂 Kopec se láme, rozbíhám se a pěkně se mi běží po vrstevnici a trošku z kopce až na cca 20 km na hrázi u Flájů, kde na mě čeká Jirka s autem a občerstvením, doplňuji vodu a Jirka mi říká že jsem asi na 8 místě, je to sice jenom trénink, ale nějak mě to nakopává a společně s tím, že vidím Adama asi 150 metrů před sebou se mi dalších 8 km běží naprosto parádně. Slunce pomalu zapadá a okolo jsou krásné výhledy na vodní nádrž Fláje. Běží se skoro po břehu, kolem obory, nikde nikdo, klid, okolní příroda se chystá spát a mě se prostě běží úplně super. Asi na 24 km předbíhám Adama, na 27 km ještě někoho dalšího a na cca 29 km je Jirka s autem na poslední doplnění provozních kapalin. Zapínám čelovku a běžím kus po silnici směr Dlouhá louka. Tam se vracím zpátky na 6. místo, točím doprava a pomalu začínám stoupat na nejvyšší bod běhu a to je vrchol Loučná – 956 m.n.m. Profil pro mě úplně ideální, skoro rovina a až pak se zvedá ostrá stojka která se nedá běžet a tak si jdu nocí do kopce a koukám kolem sebe a na světla dole v podhůří. Na vrchol je to kousek a tak už brzo zase běžím, lehce zvlněný terén je v pohodě, ale pak cca 800 metrů prudkého seběhu. Ne to nejde běžet! Je to prostě kopec dolů, jsem někde na cca 36 kilometru a nohy už docela prošitý, takže se pomalu belhám z kopce a myslím na to, jak by bylo fajn kdyby nahoře byla půjčovna koloběžek 🙂 Pod kopcem točím doleva a po svážnici motající se po úbočí kopce přes různé potůčky a prolakliny klesám stále níž a níž a už jsem u KOKOTa a to je poslední důležitá značka, odbočka do kopce na cca 42 kilometru kde cesta pro změnu zase začíná stoupat a to se prostě fakt běžet nedá:-) Takže jdu co to jde do kopce a už jsem u lanovky volám do cíle, že se plazím nahoru, abych byl očekáván a pak vystoupám sjezdovkou nahoru až do půlky a dál doprava cestou k penzionu. Cestou přemýšlím jestli to stíhám pod 17 hodin když půjdu krokem a nebo jestli v sobě budu muset někde vyhrabat zbytky energie a vůle na to, abych se rozběhl a pod těch 17 hodin se vešel.
Vyšlo to, běžím jen asi posledních 50 metrů a už je to tady jak v propozicích psal Král Krušnoman I – cíl, emoce, odpočinek 🙂

Cílová fotka, gratulace od a všech okolo a pak rychle sprcha, suché a teplé věci a zpátky na cílovou čáru čekat na další závodníky.
Pomalu na mě přichází únava, baštím schovanou večeři, piju asi 3 půllitry grepové limonády a pak v posteli tuhnu jako mimino.
Úžasnej den, perfektní intenzivní zážitky, nová banda podobně postiženejch lidí.Díky Tomáši, už z toho zážitku žiju týden a vím, že ještě dlouho budu
Těším, že za rok snad zase na Klínech.

Velké díky patří Jirkovi za podporu během celého dne a za dodávání jak fyzických tak psychických sil. Díky patří také všem závodníkům a jejich supportům za podporu a milé úsměvy, kdykoliv jsme se potkali.

Celkem tedy: 4 kilometry plavání, 2 depa, 187 kilometrů na kole a k tomu 4700 metrů převýšení, 44 kilometrů běhu při 970 metrech převýšení. Cílový čas 16 hodin 58 minut.
Plán na příští rok už by byl! Tak na tom jdeme makat 🙂